Pondělí 9.10.2023

Ráno v 5 hodin jsme vstávali, abychom se stihli dostat do Osvětimi, kde jsme měli smluvenou prohlídku s paní Barborou. Ovšem vyskytly se navigační potíže/nedorozumění s posádkou Filip/paní profesorka Angelika(byla to filipova vina) , takže jsme chvíli bloudili. Ztracený čas jsme se marně snažili nahnat pěšky, a tak jsme si rovnou dali skoro celé kolečko kolem areálu muzea. Prohlídka byla plná emocí a dozvěděli jsme se spoustu nových věcí. Poté jsme se vypravili zpět do Krakova, kde na nás čekal vynikající oběd, já osobně jsem si dal gruzínskou pizzu, která vskutku předčila má očekávání. Měli jsme možnost navštívit Jagellonskou univerzitu a muzeum umístěné v ní. Pak jsme se již vrátili po krátkém rozchodu do aut a vyrazili do Starého Sacze kde jsme měli super uvítání a pak jsme už šli spát.

Úterý 10.10.2023

áno jsme se vzbudili na krásně připravených postýlkach v moc hezké tělocvičně ve škole ve Starém Sączi. Během půl hodinky už jsme byli všichni připraveni vyrazit do tamější městské knihovny. Prostory knihovny, které nam pani ředitelka a kolegyně  ukázaly nás skutečně fascinovaly. Co nás zaujalo ješte více, byla ovšem snídaně připravena v druhém podlaží knihovny. Snídaně, která byla složena z několika výborných jídel, nám skutečně dala mnoho sil na náš výlet do Zakopaného. Aby toho nebylo málo, posnídali jsme s vedením knihovny, školy a speciálními hosty – panem starostou Lalekem a panem farářem. Bylo krasné, jak jsme si všichni rozuměli a jaké poděkovaní obě strany vyjádřily. Po rozloučení a nabídce výletu do Prahy jsme ještě od polských učitelů dostali svačinku a nasedli jsme do aut směr Polské Tatry. Cesta, která čitala pár zastavek byla krásná a pokojná, mohli jsme pozorovat nádhernou polskou přirodu a měnící se krajinu. Někdo z nas tedy radši nabiral ještě více sil na výlet. Když jsme dojeli do Zakopaného, tak se nás ujal milý pan průvodce, který nás následně po městečku provedl. Podívali jsme se do míst jako je kostel Matky Boží, nebo krásné místní trhy, kde jsme dostali dvacetiminutový rozchod.

Potom, co si většina z nás koupila trdelník nebo například opečené brambory, nám společně s naší polskou skupinkou byly rozdány lístky na lanovku, kterou jsme vyjeli až na vrchol hory Gubałóvka. Zde jsme se prošli, vyfotili a vydali na strastiplnou cestu na oběd. Naštěstí trasa byla dlouhá jen něco okolo jednoho kilometru, ale zato dolů po sjezdovce, kde nás pár spadlo, úspěšně se zvedlo. Nakonec jsme dorazili až do restaurace, kde pro nás bylo navařeno.

K obědu jdme dostali rajskou polévku, výborné řízky s hranolky, skvělý mrkvový salát a zákusky. Po obědě se vytratil otec Juan a pan Vaništa, aby pro nás dojeli a my měli auta co nejblíž. Po velkém loučení a objímání jsme naskákali do aut a vyjeli směr Česká republika.

Po několika hodinách jízdy, pár zastávek, spousty legrace a spánku jsme dorazili v pořádku ke škole, kde si některé z nás vyzvedli rodiče a zbytek rozvezl otec Juan až domů.

No, a tady končí naše polské dobrodružství, které jsme si velmi užili! Hlavně bychom chtěli moc poděkovat otci Juanovi, paní profesorce Angelice, panu Vaništovi s panem Budíkem za to, že si na nás udělali čas a celou tuto cestu odřídili!

Anna Hozákova – Anna Inge Valhová