Přátelé, my jsme to dali! Zvládli jsme ujít úsek Leon – Ponferrada za tři dny. Ten poslední den byl pro mnohé z nás opravdu krušný. Puchýře se stihly vytvořit, ale ne zahojit, cesta byla kamenitá a ke kolenům nepřívětivá a cíle jsme museli dosáhnout ve stanovený čas. Uklidňovali jsme se vidinou města Ponferrada, ke kterému jsme téměř celý den klesali, a také myšlenkou, že na dnešek zbývá jen 32 kilometrů. Nutno ale dodat, že se našli i tací, kteří by si pobyt rádi prodloužili o další týden, nebo kteří přemýšleli, jaký pochod ještě během září zvládnou.
Hned v první třetině cesty jsme měli důležitou zastávku na místě zvaném Cruz de ferro, kde se vysoko nad cestu tyčí železný kříž, kolem nějž jsou hromady a hromady kamení. To kvůli tradici odhodit za sebe při odchodu kámen symbolizující to těžké v našem životě. A tak jsme i my měli možnost takto symbolicky svěřit naše problémy a těžkosti, i těžkosti těch, kteří jsou pro nás důležití, Tomu, který i smrt přemohl. Dál jsme pak mohli pokračovat s ještě pevnějším přesvědčením, že Hospodin se o nás a vše, co potřebujeme, postará.
Při pochodu městem k vlakovému nádraží už jsme šli všichni především silou vůle. Někdo snil o zmrzlině, někdo o sprše, všichni o vlaku, ve kterém bychom alespoň na dvě hodiny mohli zůstat sedět. A to je konec. Anebo ne?
Došli jsme do cíle. Dokázali jsme překonat neuvěřitelnou vzdálenost ve velmi krátkém čase. Ale naše cesta nekončí. Jdeme dál po cestě našeho studia, pokračujeme po cestě sebepoznání, poznávání druhých i poznávání Boha. Jdeme dál. A přesto je dokončení téhle etapy pro nás důležité.
23Víme, že to může jít. Víme, že si můžeme říci o pomoc. Víme, že můžeme více, než si myslíme. Vracíme se unavení, ale silnější. Bohu díky za vše, co jsme mohli prožít, za každé milé překvapení a setkání, které nám po cestě dál, díky za ochranu a péči. A především díky za životní cestu každého z nás.
22.9.2023
Camino, den druhý. K naší velké radosti jsme se mohli krásně vyspat na opravdových postelích a pod opravdovými dekami :). V 6:30, když kolem byla ještě hluboká tma, jsme vyrazili na cestu. Potkali jsme spoustu poutníků, dokonce jsme si vyzkoušeli, že jsou všichni velice ochotní pomoci (potřebovali jsme nůžky).
Hlavním checkpointem pro nás bylo město Astorga, dorazili jsme do něj značně unavení, ošetřili jsme si všechny puchýře a naobědvali se na lavičce před katedrálou. A pak jsme vyrazili na druhou polovinu denního pochodu. Všichni byli velice stateční a plní odhodlání.
Cesta jako ta naše přináší spoustu příležitostí k sebepoznání. Někteří z nás objevili existenci dříve netušených svalů, někteří nečekanou sílu a vytrvalost, jiní nějaký svůj limit a pokoru si jej přiznat. Mnozí z nás objevili tohle všechno dohromady. Všeho si ceníme, za všechno děkujeme. A jak se říká, do třetice všeho dobrého. Zítra nás tedy čeká poslední pochod. Dnes už se jen chystáme po výborné večeři spát, abychom našim svalům, unaveným dalšími 38 km, dopřáli zasloužený odpočinek.
Svatý Jakube, oroduj za nás!
21.9.2023
Společně jsme se, třída 1. GYMA s paní profesorkou Kateřinou a otcem Juanem, vydali do Španělska, abychom ušli 100 km z cesty do Compostely.
Hned při prvním pochodu jsme měli možnost poznat alespoň maličko krásné město Leon, ochutnat některé španělské speciality a ujít 38 km. Každý z nás má jiný důvod, proč se na tuto pouť vydal, ale prožíváme ji společně s radostí a vděčností.
Jsme unavení a bolí nás nohy, usínáme ale s úsměvem a těšíme se, co nám Hospodin připravil pro zítřejší den
